Paul Lewanski

30. 12. 2016 05:29:45

Jméno: Paul Lewanski (ponechal jsem si původní znění jména)

Rodina:

• Otec: Pieter Lewan (mrtvý)
• Matka: Karolina Lewanski
• Bratr: Marcus Lewan (vůdce klanu v Patria Sua, hrající postava)
• Nevlastní sestra: Katherine Lewanski (novorozená, žije s matkou v Polsku)

Věk: 27/342 let

Druh: Strigoi

Povaha:
Nejsem tak výbušný, jako bratr, ale umím nadělat paseku, když se mi něco nelíbí. A už vůbec nepřemýšlím z minuty na minutu a radši si všechno hezky popořadě naplánuju. Řekl bych, že jsem spíš sangvinik, než cholerik, ale umím šlápnout na krk a dosáhnout tak svýho, pokud je opravdu potřeba. Nedělám ze sebe chodící testosteron a chovám se celkem rozumně, aspoň teda nevyšiluju a spíš si sednu se skleničkou dobrého bourbonu, nad kterým celou záležitost proberu. Pokud to ovšem situace vyžaduje, stejně jako jednám s klidem, rozdrásám vám hrdlo, nebo vpálím kulku do hlavy, aniž bych bral nějaký trapný výmluvy. Když nemám jistotu, jak to s váma je, neomezuju se a klidně vám vlezu do myšlenek, které mi vždy uvedou okolnosti na pravou míru, takže se nedivte, že vás ovládnu a přesvědčím vaší mysl, že máte dělat úplně něco jiného, protože to, co jste dělali doposud je špatný. A to díky mé síle neplatí jen pro lidi, ale i pro spoustu upírů. Nikdy jsem nehleděl JEN na sebe, i když já jsem samozřejmě to hlavní, o co se budu starat. To neznamená, že se na přátele vybodnu, když jsou v úzkých, ale pochopte, pokud z toho kápne něco i pro mě, tím líp. Nevěřím pomluvám, fakta si ověřuju, takže se nestává, že bych proti někomu byl jen tak, kvůli špatnýmu slovu. Rád bych podotknul, že nehledě na to, jak to mám s kamarády, rodina je pro mě vším a ať mě sourozenci jakkoliv serou, dotknete se jich a jste mrtví, protože ty můžu mlátit jenom já! Abych to shrnul, považuju se za vcelku inteligentního i ochotného, jen někdy prostě dám přednost egu a typické mužské ješitnosti. Neberte mě ale za mírumilovnýho hlupáka, když se naštvu, teče krev, jen nejsem taková horká hlava. Jdu si za svými zásadami a přesvědčeními. Mezi ty patří například stoprocentní upřímnost, nenechám se sebou vysírat a za něco takovýho zaplatíte jistou červenou tekutinou, která rozhodně není víno ani malinovka, nebo také respekt, hlavně dodržování předem domluvených pravidel. Kvůli tomu jsem měl nejednu šarvátku s bratrem, ale věřím, že to se teď srovná. Nemám zas takový problém s kompromisy, pokud se zdají optimální.

Minulost:
Narodil jsem se v Patria Sua, byl jsem prvním synem tehdejších vůdců, rodičů toho současného. Jak jste si jistě mohli všimnout, pojmenovali mě Paul (což mimochodem znamená něco jako „malý, nepatrný, drobný nebo skromný“, takže díky, rodino, za důvěru). Bylo mi poskytnuto vzdělání a vlastně úplně všechno, co bych mohl v životě potřebovat. Za to jsem docela vděčný, těžko říct, kde bych bez toho dneska byl. Stárnout jsem přestal v sedmadvaceti letech a to jsem byl poslán pryč z města, abych navštěvoval další klany, ať už příbuzenské z mé pokrevní linie, nebo ty více, či méně spřátelené, abych prohluboval vztahy a získával tak diplomatické i jiné zkušenosti. Tyhle cesty mi dost pomohly, ukázaly mi, že všechno není tak, jak to ze začátku může vypadat, a změnily můj pohled na svět, což se podepsalo na mé povaze a dá se říct, že ze mě udělaly lepšího člověka.

Domů jsem se vrátil, když mi bylo něco přes třicet. Máma v té době čekala mladšího bratra Marca. Začal jsem se víc zajímat o politiku, klanové války a vůbec o všechno, co bude a do čeho bych mohl zasahovat. Klanu velel otec, nechal jsem se aspoň obsadit jako voják, což mi umožnilo předvést se a společně s otcem plánovat strategii. Mimo to jsem vychovával bratra, toho tvrdohlavýho mezka, kterýho jsem byl stěží schopen přesvědčit, ať dělá něco, co se mu zrovna nechce. Řeknu vám, bylo lehčí velet upírské ‚armádě‘, než mladýmu Marcovi. Ale byl jsem asi jediný, na koho aspoň částečně dal. Když i on přestal stárnout, měl taky vypadnout z města ‚na zkušenou‘. Bylo na čase, aby vylétl z hnízda, protože když mně bylo tolik, co jemu, už jsem věnoval klanu, zatímco on si válel šunky bez práce. Kdyby byl člověk, už má mít dávno našlápnutou kariéru a rodinu. Jenže náš malej Markie nakonec vůbec neodjel, válečný stav se totiž zhoršil, bylo ho potřeba tady. Upřímně mi to moc nejde do hlavy, protože spíš škodil, ostatně jako vždy, ale rozhodl to otec – budiž tedy. Cizí klany se stejně do sporů ostatních stejně nemíchají, takže kdyby odjel, vyšlo by to stejně, jako kdyby zůstal. Jedinou změnou bylo to, že jsme ho nemuseli tahat z problémů na stovky kilometrů dálky, ale měli jsme ho po ruce, tudíž míň námahy, takže vlastně to možná bylo dobré rozhodnutí. Ze začátku.

Zlomovým bodem byl další boj zapříčiněný bráškou. Teď už mu nic nevyčítám, ale před časem bych mu za to s chutí nakopal prdel, protože kvůli tomu nás napadli Dervenovi muži a přestože jsem zrovna plánoval útok na jejich sídlo (nemyslete si, že jsem je chtěl vyhubit, s otcem nám šlo o stejnou věc – fungovat vedle sebe co nejvíc v klidu, takže se mělo jednat jen o takové usměrnění), k plánu nikdy nedošlo, protože zabili otce. Nebylo to úplně příjemné, zprvu jsem byl vzteky bez sebe, protože tátu jsem měl rád, ale ve výsledku jsem si to zas tak nebral. Bylo jen otázkou času, kdy přijde k úhoně některý z vůdců a byla smůla, že to odnesla zrovna naše strana. Já ovšem neměl potřebu, na rozdíl od Marca, mstít se druhému klanu. K čemu by mi pomohla nenávistná, impulzivní odveta? Naopak mi spíš nějak došlo, že tyhle boje, tahle válka je zbytečná. Neměl jsem na nic z toho náladu, tak jsem jednou rozhodl, že to tu bratrovi nechám na krku, ať si to vyžere a s Karolinou jsme odjeli pryč z města. Ostatně Marca a jeho problémy jsem mohl sledovat i na dálku a tak, abych se do nich nemusel míchat a snad je i nějak řešit.

V době odjezdu mi táhlo na stovku let. S matkou jsme zmizeli do Polska k příbuzným, kde se ze stran obou mých rodičů dělily další linie se svými klany. Fajn pocit, že se o Vás ví po celém světě. Přidali jsme se ke klanu otcova strýce, což byla ironie, protože ten chlap vypadá pomalu mladší, než já. Upíři jsou vážně zvláštní. Klan jsem navštívil už jako mladý, zkušenosti se mnou měli dobré a mámu taky znali, takže jsme byli vítáni. Já se, jak už bylo mým zvykem, nechal naverbovat mezi vojáky, Karolina působila jako taková zástupkyně vůdce. Není to úplně přesné označení, ale komunikovala s ostatními klany, zasahovala do administrativy a tak nějak věděla o všem, co se kde šustlo. Já jezdil na různé akce, ochraňoval vůdce, nebo zbavoval klan problémů. Oba jsme získali vysoká místa, máma se k tomu dala dohromady právě s vůdcem. Já samozřejmě k tomu všemu sledoval i aktivitu v Patria Sua a aniž bych se míchal do toho, jak se Marcus chová, práce jsem měl nad hlavu. Mimo to jsem začal pátrat i po tom, proč vznikl konflikt, který vyvrcholil k Marcově pomstě na nepřátelském klanu, při kterém vyvraždil většinu členů a jak jsem zjistil, z původního složení zbyla jen Rebecca a méně důležité členstvo. Rebeccu jsem měl tu čest poznat, přestože ona nejspíš netušila, kdo jsem. Pozoruhodná žena, musím říci, nic jsem proti ní neměl, na rozdíl od zbytku našeho klanu. Ona nebyla příčinnou konfliktu, ani se do něj nemíchala, aspoň do doby, než nastoupila na pozici vůdce, což mně bylo ukradený, protože tou dobou jsem už byl v Polsku. Jediný, co jsem nechápal bylo, jak se mohla dát dohromady s mým bratrem, ale nic proti gustu.

Vás ale asi zajímá spíš, k jakýmu objevu jsem se dopracoval. Takže… Ty informace nemusí být úplně přesný, protože nezbyl nikdo, kdo by je doložil, ale ve zkratce: Náš klan přišel do města někdy v osmém století (pravděpodobně rok 720 n. l., ale přesně si netroufám tvrdit), ten Dervenský tu byl zhruba o dvě stě let dříve. Oba toužili po území, které tady bylo k dispozici a ani jedna strana nechtěla ustoupit. Pokusy o dohodu a sjednocení taky minuly účinek, až se začalo válčit a přerůstat to v to, co je doteď.
Co si o tom myslím já? Zbytečnosti – ostatně jako všechny důvody pro války, když se nad tím tak zamyslíte – na kterých jsem se ovšem nehodlal pokoušet něco měnit a to ani po tom, co se Marcus s Beccou zase rozhádali a začalo všechno znova. To už nebyla válka jen o moci a území, ale taky o citech, což bylo snad ještě horší.

Hleděl jsem si radši svýho, mimo jiné to obnášelo matčino těhotenství a narození sestry Katherine. O sestřičku jsem se staral až do teď, ale zachtělo se mi vrátit se do rodného města, třeba i časem vidět bráchu a tak vůbec, na vlastní pěst zjistit, co je nového. Sestře už je sedmnáct, je velká holka, brzo přestane stárnout a s pomocí ostatních to všechno snad nějak zvládne. A já se zatím poohlédnu po městě, abych mohl posoudit, že bude vhodné jí sem jednou vzít. Určitě bych se chtěl znova setkat s Beccou, rozhodně neplánuju pomoct Marcovi s jejím zničením, pokud o něj pořád stojí. A nechci je prozatím ani dávat dohromady, když to nezvládli oni sami. Však oni přijdou na to, co za blbosti dělaj a jednoho dne se stejně budou muset usmířit, aby čelili mnohem většímu nebezpečí, než je jejich tvrdohlavost. Vím to, protože jsem to už mnohokrát viděl. Když ne Odboj, najde si je někdo jinej, kdo bude chtít jejich hlavy, nepřátelé číhají na každým rohu.

Vzhled:
Chcete po mně, abych se nějak popsal? Dobrá, ale není na mně nic zajímavýho, nijak nevybočuju z řady. Výška normální, 186 cm, postava… no, taková klasika, nejsem nijak nařáchlej, ale nějaký svaly tam jsou, řekl bych, že asi je na co koukat.
Vlasy mám tmavě hnědý, skoro do černa, oči modrý. Některý rysy obličeje mám podobný, jako bratr, ale mám špičatější bradu a ostřejší lícní kosti, takže mám vážnější pohled, on, i když je naštvanej, tváří se pořád víc mile, než já při svým neutrálním pohledu. Jinak bych řekl, že i když jsem starší, vzhledově jsem tak o dva až tři roky mladší. Většinou nosím krátký strniště, nebo se holím do hladka, plnovousům nijak moc neholduju.
Nejradši mám obleky, ale asi bych vypadal jako debil, kdybych v nich chodil pořád, takže se nebráním normálním jeansům, trikům neutrálních barev a tak. Snažím se o eleganci, ale to je spíš přežitek z dřívějších dob, nemám nijak určenej styl.

Cennosti:
Kabát, rukavice a zbraň, taková moje sada, kterou používám, když chci někoho odpravit a vychutnat si u toho ten pocit, že jsem hroznej nájemnej zabiják. Pak ještě ‚pár‘ dalších zbraní, co vozím sebou, protože si neumím vybrat a samozřejmě auto, Lexus RC F, abych měl ty věci na cestách kam dát a taky abych všem ukázal, jak jsem za vodou.
Další věci, který potřebuje každá obyčejnější osoba, snad nemusím zmiňovat.

Obrázek:

Požadavky: Žádné, jen bych ocenila, kdyby jste se řídili podle toho, co je psaný v povaze a tak vůbec celý registraci. A taky se smiřte s tím, že i když je na svýho bratra brutálně naštvanej za to, jakej je debil, má ho rád a nikdy by nikomu nedovolil, aby se ho dotkl (protože jak je psáno, Marca smí mlátit jenom on sám :D)