Nathalie Duval
30. 12. 2016 05:28:31
Jméno: Nathalie Duval
Rodina:
- Daniel La Fayette (ten, co jí zachránil)
- Rebecca Derven (vůdkyně klanu, kamarádka, hrající postava)
- Anne Valerie Derven (její morální podpora, dobrá přítelkyně a tak vůbec… hrající postava)
- John Black (přítel, důležitá část jejího života)
Věk: 19 let/243 let
Druh: Moroi (už skoro Strigoi)
Povaha:
Dívka na své poměry dosti neortodoxní, s ničím se nepáře a jen těžko lze soudit, jestli ona dává životu za vyučenou, nebo on jí. Dost si toho prožila a lhala bych, kdybych řekla, že jí to nepoznamenalo. To ale nemáte šanci poznat, protože je přespříliš veselá, přátelská, nebo naopak, vám dá lekci, na kterou nezapomenete do konce života. Z čehož si zajisté dokážete odvodit, že není úplně fajn ji naštvat. Není výjimkou, že se s ní dostanete do křížku, ona je to holka drzá, až moc upřímná a tak vůbec jen těžko snesitelná. Na druhou stranu, když vydržíte prvotní pocit, že musíte zdrhnout co nejdál a trochu s ní pohovoříte, zjistíte, že dokáže být i milá a vlastně máte parťačku na celý život. Nepoznáte více sarkastického člověka; ani upíra, než je ona a tomu nepřidá ani fakt že má perfektní – tedy až přehnaný – smysl pro humor a ten černý a pořádně morbidní se jí beztak líbí nejvíc.
Nemá problém s tím, když jí je vidět nebo slyšet, rozhodně se neschovává ve stínech, ale chce se bavit. Strašně snadno spadne do problémů, ani sama neví, jak se do nich dostala. Postačí jedna špatně zvolená večeře, nebo hloupá hádka s nesprávnou osobou. Jako jo, snaží se být opatrná, jak jen to jde, ale prostě jí to občas úplně nevychází. Naštěstí vždycky je po ruce někdo, kdo jí na poslední chvíli z těch problému vytáhne.
Nechci posuzovat, jaký bude váš prvotní dojem, ale ona bude nadšená z vaší společnosti, bude s vámi ochotně mluvit, možná vám i pomůže. Jedná bez okolků, hned jde k věci a možná budete z jejích řečí nakonec trochu rozhození, protože si nebere servítky a její jazyk taky není úplně jemný, hodný dámy. Přátelská bude samozřejmě za předpokladu, že vy budete stejně vstřícní, protože není tak blbá, aby vám lezla do prdele, když na ní nemáte náladu a budete se chovat hnusně s dávkou nepřátelskosti. No, a když nepříjemní budete, umí otočit o 180° a to zažít nechcete, protože když je naštvaná, jde do vás bez ohledu na to, o kolik silnější, nebo slabší jste. Vlastně má víc kuráže, než ti silnější upíři. Je odvážná, když chce, umí úplně vypnout pocit strachu. Vlastně to umí se všemi emocemi, ale proč by to dělala? Ona si chce užívat zábavu, chce cítit adrenalin, napětí…
Na Moroiku je a již od proměny byla dost silná, vyskillovaného Strigoie samozřejmě nepředčí, ale třasořiťka to není, vlastně by se dalo mluvit o nějaké výimečnosti, co se bojového nasazení týče.
Většina se o ní vyjadřuje nějak takhle:
„Ta holka není blbá, jen dřív jedná, než myslí.“
… nebo …
„Když ona umí bejt hodná, jen se jí prostě nechce.“
… popřípadě …
„Nath je super holka, dokud jste její kámoš…“
Minulost:
„Sotva získali zbraně, táhlo se k Bastile.“
- Camille Desmoulins
A přesně v ten den začal Nathalie nový život. Přesně v ten den se probudila a už nebyla tou holkou z ulice. Byla upírem. Daniel neměl moc jiných možností, jak jí zachránit. Buď by umřela hlady, nebo by jí zabil rozlícený dav. A kdyby snad náhodou přežila i to, čekal by jí jiný nezdárný konec. Takhle měla šanci. Sice třetinovou, ale měla. Jak se později ukázalo, jeden z jejích rodičů byl nejspíš upír, jinak by nedisponovala takovou silou, takže měla ty nejlepší předpoklady k tomu, že proměnu zvládne.
14.7.1789 … Bylo jí šestnáct. Nikdo nečekal, že bude tak krutá, krev jí zachutnala až příliš. Měla štěstí, že si jí nikdo nevšímal, jinak by jistě přišla o hlavu od prvního měšťana, co se potloukal kolem. Jenže byl chaos a ona toho uměla zatraceně dobře využít. Uvědomovala si, co dělá, svoje chyby, svou krutost, ale nemohla přestat. O pár měsíců později, 17. října 1789, zmizela z Paříže. Už to dál nezvládala, hlad byl neukojitelný a ona mohla to všechno maximálně vyčítat Danielovi. Kdyby ji radši nechal zhebnout… Dobře, asi by ti lidé stejně zemřeli rukou jiných, ale vysvětlujte jí to v jejím rozpoložení.
Bloudit po Francii jako novorozený upír a nevědět, co si počít s nově nabytými schopnostmi nebylo zrovna jednoduché. Zvláště pak s ubíjející žízní a nevědomostí o tom, jak vše zvládnout. Nevěděla o svém daru (prokletí?) vůbec nic, byla předhozená lvům, aniž by tušila, co jí čeká. Léta skrývání se před sluncem, pokusů vyhnout se ostatním upírům, snahy přežít. Nakonec ji znovu našel Daniel, co s ním bylo rok, dva zpátky, to nevěděla. Konečně udělal to, co měl už na začátku, zasvětil ji do života upírů, ukázal, co nevěděla a jí bylo hned všechno jasné. Danielovi ale nikdy neodpustila, zavrhla ho a nakonec po padesáti letech opustila Francii a odjela do Británie.
Vzdělávala se, dělala, co se kde naskytlo a po pár dalších letech se dostala do laboratoře doktora Snowa, kde v roce 1854 pomáhala s výzkumem infekce během epidemie cholery. Mimo to poznala svého budoucího přítele Johna. Z obyčejného člověka udělala nezkušená hloupá holka upíra a tvořili tak docela nebezpečné kombo jak pro lidstvo, tak pro společnost upírů. Nepatřili do žádného klanu, ani si nedávali moc pozor, což se ostatním samozřejmě nelíbilo. Řešení bylo vypařit se, ale než to stihli, John byl dopaden rodem de Clermont a tak Nathalie nakonec odjela sama.
Cesta ji zavedla do Patria Sua, kde se zdržela dalších několik desítek let. Přidala se ke klanu Dervenů a konečně se stala užitečnou, když působila jako špionka a také se stala dobrou kamarádkou Rebeccy. Narozdíl od ní ale měla povinnosti, takže se nepoznaly tak dobře, jako o několik let později s Anne. Získala si v klanu dobré postavení a věřila, že tu zůstane už napořád, ale musela se vrátit do Francie. Měla tam jisté nedořešené záležitosti. V době, kdy bylo malé Anne asi pět let, odjela do Paříže a setkala se s klanem La Fayette, aby dala definitivně sbohem Danovi. Za tu dobu už se Nathaliina nenávist celkem zmírnila, takže mu dokázala odpustit, ale jejich cesty se stejně rozdělily, nechtěla s ním mít nic víc společného. Přemístila se do USA a tam trávila další roky života.
Na to, že Spojené státy měl být pro usedlé upíry něčím neobjeveným a novým, potkala tam staré známé, zrovna ty, které by si nikdy netipla, že potká. Prvním překvapením pro ni byl John. Nebyl mrtvý, vlastně na tom byl až moc dobře. Údajně přislíbil loajalitu klanu de Clermont a oni ho ušetřili. Stal se vojákem a nakonec odcestoval z Anglie, aby šířil podvědomí o rodu i v Novém světě. Ne, že by byla stokrát nadšená, že se na ní nalepil, protože už ho prostě považovala za mrtvého, ale aspoň v tom nebyla sama. A druhou osobou byla Anne Valerie. Vypadala jinak, než o dvacet let dříve, ale nebyl pochyb, že to byla ona. Ve spoustě věcech byla podobná Rebecce a ještě měla prvky chování po Lucasovi. Prostě její rodina se na ní podepsala. Nathalie se stala jedinou osobou z klanu, která ví o tom, že Anne žije a je v pořádku. Sice se nechtěla podílet na všech těch věcech, které Annie podnikala, ale dost často s ní provedla nějakou blbost a časem se z nich staly dobré kamarádky, pravidelně se vídaly, říkaly si všechno. Na rozdíl od Johna, který Nath dosti omrzel, takže pomocí přítelkyně se ho zbavila a pak se spolu dívky vrátily do její rodné země, Francie.
I přes veškerou snahu se Nathalii podařilo zaplétat do problémů s dalšími upíry a podobně, takže nebýt Anne, která jí vždy zachránila zadek, dívka by pravděpodobně skončila mrtvá někde v zapadlé uličce Paříže. Je pravdou, že oproti hnědovlásce nemá Nathalie přílišný cit pro diplomacii. Trávily spolu další dva roky a pak se Anne rozhodla oddělit a vrátit do Patria Sua. Nathalie si nebyla jistá jejím rozhodnutím, a proto ona sama radši zůstala v Paříži. Jenže co v Paříži, sama, když se jí kdykoliv může na krk pověsit kdokoliv z Lafaille, nebo jiná přítěž? Pár měsíců po Anne se i Nathalie znovu vydala do malého městečka, aby našla svou kamarádku a možná se i znovu přidala k rodu Dervenů a pomohla jim v boji.
Vzhled:
Za povšimnutí jistě stojí rudé vlasy a tmavě zelené oči. Její spodní ret zdobí ve světě upírů nepříliš standardní piercing a užívá výrazného líčení očí. Jinak je poměrně normální holka, výškou (167 cm) nadprůměrně zapadající do doby, kdy se narodila, vcelku hubená, ale nesportovní, s běžnými křivkami nijak nevybočujícími průměru. Má ráda zelenou, páč jí ladí k očím, ale zase to s ní nepřehání kvůli vlasům. Vesměs nejčastěji nosí černou, vlastně má v černém skoro každý kousek. Má ráda stříbrné šperky v jakékoliv podobě (kromě naušnic, protože ani nemá propíchnuté uši) a elegantní věci, jaké může tahat do barů a na večírky, takže zase ne nic moc formálního.
Cennosti:
Nic zvláštního, má Berretu 92-A1, protože s tou to stejně umí nejlíp, pak taky jednu takovou melee weapon (spear point knife), kdyby ta na dálku selhala… to by byl její arsenál.
Pak má taky kreditku s nějakým tím obnosem, mobil a kufr s nejdůležitějším oblečením, aby nemusela hned po příjezdu nakupovat. Jinak s sebou zbytečnosti netahá, co potřebuje, to si vždycky někde sežene.
Obrázek:
Podmínky, přídavky:
Nemám žádná speciální přání, co se postavy týče, takže bude stačit dodržovat povahu, jen musím podotknout, že Nathalie zná aktuální situaci v Patria Sua jen z pohledu Anne, takže si vlastně ani není jistá, kdo stojí na straně Dervenů, ví jen to, co se dělo před vyvražděním klanu (když ještě byla členkou) a to, co jí mohla říct Annie, když spolu byly v Americe a následně ve Francii.